Pocit

Pořád mám před očima
rudý západ slunce
nekonečné moře
jak den se pomalu ukládá
do mých snů
drobnými krůčky
se zasněným pohledem
propadám se
do dávných okamžiků
splněných přání
pocitu štěstí
a jistoty
že právě tady
stojím pevně na svých nohou

Otevři

Otevři své srdce
otevři sebe
                začni vzpomínat
tajemné ozvy v podkroví
nedokončená slova
plná nejistoty a ospravedlnění

Propadám se hloub
do neporozumění sám sobě
některé kroky do neznáma
  jsou delší než se zdá
    trvají věky
dojdou rozřešení krátkou myšlenkou
dlouhou chvíli

Rozplynulá pavučina
jemných doteků vlastního srdce
a nedostižné krásy pokušení

Nejistota

Jak poznat,
správný okamžik
ve správnou chvíli,
ve správných rukách,
letmé rozhodnutí o
správných krocích
ve správnou chvíli
a uspokojit nevlídnost
pocitů osamění a tápání
v prázdnotě
NEJISTOTY.

Kostky

Kostky jsou vrženy!
Přímo proti zdi
plné zvrásněných čar.
Ta síla, neskutečná síla
a tenká linie paprsku
táhnoucí se k horizontu.
Proč se mi chce vykřiknout
na pódiu z papíru,
že netoužím po smyslu Vašeho bytí
a snažení.
Nechci být ve hvězdách a
nechci být na zemi.
Chci se ztratit v nitkách pochopení,
snů, bytí, čar a strádání.