Tóny

Tóny se mi honí hlavou
pavučiny roztřesených nitek
snad přání snad snů
melodie naplněných sklínek
bezmocnost těch dnů
otočených rubem navenek.
Není větší strach
než když duše rozpuštěná
do prázdnoty přemítání
do prostoru zapomnění
s dlaní otevřenou v nekonečném čekání
na správnou volbu v správné chvíli.
Tóny se mi honí hlavou
srdce v pravidelných rytmech
ukáže se z povzdálí
jako obraz malovaný po zdech
to ne já to někdo jiný
láká mozek do dálek.
Není větší naděje
než když portrét usmívá se
pomalu a znenadání
nesměle a s pochopením
vystupuje z černých skřínek
nastaví svou tvář
a správná volba rozplývá se.

Pochopení

možná se bojím
a možná se těším
na pevný stisk
a jemné dotyky
na nekonečné kouzlo
krátkých okamžiků
na pocit bezpečí
když rozechvělý strachem
beru srdce do dlaní
a s pocitem jistoty
ve správnou volbu
ve správné chvíli
pomalými kroky
cestou pochopení
pomalu se bořím
v pochopení
mého boha.

Proč se ztrácí

Proč se ztrácí,
stíny v podvečerním šeru,
drobné kvítí večerních snů
a zapomenutých cest do
neznámých zákoutí.
Proč se ztrácí,
jistota kroků do prázdna
do nekonečných pocitů
a předurčení.
Proč se ztrácí,
                    krásky,
                             lásky,
                                    neštěstí
                    i pocit štěstí,
nekonečných poutí za
nekonečným pocitem
bezpečí.

Spojitosti

Ten pocit,
když se rodí štěstí,
ten pocit,
bezmoci a
neuvěřitelné moci,
nesnází a odvážných kroků,
nejasných pokušení.
Vše se jednou spojí,
v jasných dimenzích
správných rozhodnutí.