Toto napsal Jack Kerouac ve svém Písmu zlaté věčnosti, které poprvé vyšlo v roce 1960. Tedy v mezidobí po generační výpovědi Na cestě či Dharmoví tuláci a před osobním hledání smyslu a naplnění života v románech Big Sur a Andělé hory Desolation. Myslím ale, že je nejvýstižnějším obrazem toho co pro mne bylo a stále je filozofií jedné generace - jak ji sám Kerouac nazval Beat Generation. Těžko říci proč má tato filozofie nebo spíš postoj blízko mému vnímání světa a těžko říci kdy jsem na ni porvé narazil. Básníci, povídkáři či filozofové jako Gary Snyder, Lawrence Ferlinghetti, Keneth Rextroth či známnější Allen Ginsberg, Charles Bukowski nebo Henry Miller jsou pro mne stále nejbrisknějším odrazem světa.

Na následujících stránkách naleznete několik mých básní, které vypovídají o mém přístupu k životu. Budu rád pokud Vám něco o mně či o mém světě napoví.