Schováš se

Schováš se
za svůj stín
jak světla
když je zhasnou
a s rozedněním
vstanou
s novou sílou
s novým vědomím
že slunce svítí
že se život vschopí
v dlaních zdvižených
k obzoru tě vynesu
po vzoru měsíce
k noční obloze

...

Jsou chvíle, o kterých se nezdá
a ty co se vrací každou noc
nemám strach
nemám jistotu
jen podivný pocit závisti
a touhu alespoň tušit
správné rozhodnutí.
Vím, že ten příběh jsem už četl
už tehdá jsem jej znal
to že jsi jej opsal
je milosrdná lež
je můj, je tvůj
a kdoví kolika dalších.
Jen já mám odvahu
poslat stíny pryč
nechat osud jít.

Končení

Pomalu končí.
Hodina po hodině,
podobné dešťovým kapkám
co letí zemi vstříc
ve slepé důvěře v nekonečno.
V kraji plném stínů
a paprsků průzračného slunce,
kde se tenké nitky stromů
napínají vstříc jeho objetí.

Prázdo se ukládá do mého srdce,
strach z pocitu beztíže
strach z pocitu okovů
strach z pravidelného rytmu
dnů a nocí.

Okamžik po okamžiku,
se bortí
s cestou do vzpomínek.